Až dosud jsem si více méně poradil sám. S montáží solárního kolektoru na stříšce jsem však potřeboval třetí a čtvrtou ruku, proto jsem požádal bráchu o pomoc. Nejdříve jsme vynesli nahoru rám a uchytili ho hmoždinkami do zdi.

Ačkoliv jsem rám vyrobil s milimetrovou přesností, ukázalo se, že hospodářská budova zase s takovou přesností postavena nebyla. Rám dole odstával od zdi, ukázalo se, že zeď je poněkud křivá. No nic, bude se improvizovat, spraví se to nějak potom...

Co se týče izolace za OSB deskami, které do rámu přijdou, polystyrén se nehodí, protože by vlivem tepla brzy zmizel. Vata by byla dobrá, ale s tou se mi taky nechtělo párat. Asi 5cm mezeru mezi OSB deskami a stěnou budovy jsem zastříkal PUR pěnou (padlo jich snad 12ks). Vždy před přišroubováním OSB desky jsme na ni nanesli adekvátní vrstvu PUR pěny a pak vložili do rámu. A jelikož se to špatně odhaduje a PUR pěna má sílu když expanduje, tak se nám dole rám mírně odtlačil od stěny. No nic, to se vyřeší později...

Poté, co byly v rámu všechny OSB desky a sousedi se začli ptát, co že to tam bude za billboard, jsme na desky přichytili hliníkové plechy, které budou pod PEX hadem, aby byla PEX trubka ze všech stran obalena hliníkovým plechem a mohlo tak k jejím stěnám proudit co nejvíce tepla.

Poté jsme vynesli PEX hada a mohlo ze začít ho zakrývat připravenými patřičně vytvarovanými Al plechy.

První dva úseky již jsou pokryty Al plechem. Toto byla docela fuška. Muselo se docílit co nejtěsnějšího kontaktu plechu s trubkou, přičemž do drážky v plechu se ještě aplikoval silikon, který má za úkol vyplnit prostor v místech, kde zas tak těsný kontakt plechu a trubky není. Idea je taková, že v porovnání se vzduchem má silikon slušnou tepelnou vodivost. Vzhledem k podmínkám na stříšce byla toto asi nejhorší práce. Na zemi by to šlo mnohem lépe, ale kdo by pak takovou krávu vynášel nahoru... Na celou plochu padlo přes 500 vrutů, které drží plechy pěkně těsně na trubce.

Konečně hotovo, trubka je v mírném spádu, tak to má být. Teď už jenom důkladně odmastit acetonem a natřít.

Tak a je natřeno. Hliníkový absorbér jsem natřel kolektorovou vypalovací barvou Rabsorb 5 od firmy Movychem. Nevím jestli to byla nejšťastnější volba, neboť se po pár dnech na některých místech jaksi odloupla, ale to mohlo být způsobeno špatným odmaštěním. Nicméně to ve mně vzbudilo pochybnosti. Rovněž její vysoký lesk asi taky není ideální pro tento účel, barva by měla být spíše matná. Ale co už, zbývá než věřit, že barva vydrží 20 let, tak jak výrobce slibuje...

Na kolektor jsem rovněž umístil podpěry - 2 nerezové dráty o průměru 5mm, na několika místech podepřené. Podpěry i dráty budou držet v rovině polykarbonátové desky, které mají vlivem velkého zahřívání uvnitř kolektoru tendenci měknout a roztahovat se více uvnitř, což způsobuje že se jakoby prohýbají dovnitř kolektoru.

K přichycení polykarbonátových desek jsem použil dva H profily z polykarbonátu a na rám jsem desky přichytil hliníkovými rovnoramennými profily L o tloušťce 2 mm a šířce 40mm. Tyto profily jsem přichytil do dřevěného rámu pomocí farmářských vrutů s EPDM těsněním. Velikost rámu byla volena pečlivě vzhledem k rozměrům polykarbonátových desek s rezervou pro jejich relativně velkou tepelnou dilataci.

A takhle již vypadá hotové dílo.

A ještě pohled z balkónu.Zde je vidět, že kolektor je dole poněkud tlustší. To je právě ten problém s křivou stěnou a mírným odtlačením kolektoru expandující PUR pěnou. Esteticky jsem to vyřešil oplechováním boků kolektoru zbylým hliníkovým plechem.

Kolektor je navíc pod střechou, takže rovněž nehrozí, že by mi do něho zatékalo. Pro všechny případy je ale všude mezi polykarbonát a plech vložena EPDM guma jako těsnění. Jelikož však polykarbonát potřebuje volnost, aby mohl expandovat a smršťovat se, nejsou hliníkové profily dotaženy na fest, a proto tam určitě není 100% vodotěsnost. Nicméně s vodou prozatím není žádný problém.